Možná tě to nebude nic stát, ale tvůj život se nikam moc nepohne. Za deset minut, které si na tebe dle tabulek udělá tvůj život nevyřeší! Budeš jich muset nejspíš vyzkoušet více, abys našel slušného, ​​s dostatečnou časovou kapacitou ... a bude trvat nejspíš měsíce, možná i roky, než tě dostatečně pozná a po pravdě z vlastní zkušenosti vím, že záleží jen na nás, co mu chceme říct!

Zcela otevřeně. I já si touto cestou prošla. K některým knihám jsem se ještě nedostala. Všechny články a příspěvky nelze číst do nekonečna. Mnoho z nich byla zbytečná investice nejen mého času, ale i financí. Ve finále jsem zjistila, že se v nich píše dokola to samé. Neuměla jsem tyto informace, ale uvést do svého života. Některé pojmy si špatně vykládala. V jednu chvíli si připadala přehlcená informacemi a musela jsem zvolnit. Až ve chvíli, kdy jsem díky svému koučovi a mentorovi, zavedla do svého života a do své praxe, začali se dít „zázraky“ a změny! Zároveň platí, že žádný kouč, ani psycholog neudělá práci za tebe, takže je potřeba dokonale pochopit fungování našeho mozku a jeho podvědomé a vědomé části. Naučit se říkat NE a zdravě se vymezit a zařadit účinné metody do svého každodenního života.

I, to mám za sebou. Trvalo mi 10 let, než jsem pochopila, že tito lidé mi nepomůžou. Mám je ráda, ale čas s nimi už trávit nechci. Můj čas je totiž příliš vzácný. Chci si svůj život užít jinak. Tito lidé mi dávají nevyžádané rady, neposlouchají mě, neřeší mou situaci, nechápou mě. Jen mě utvrzují v mé bolesti, v mém strachu. V mé nízké sebehodnotě. Slyším jen věty: Na to si musíš zvyknout! Co ti pořád chybí? Na co si stěžuješ? Vždyť máš všechno. Ve chvíli, kdy jsem je nejvíce potřebovala tu pro mě nebyli. Proč? Byla jsem přeci ta silná holka, co všechno zvládne! Musela jsem skončit na totálním dně, v totálním vyčerpání a nemocná, abych se probudila. Do té doby jsem to chtěla vše zvládnout sama s pomocí svých kamarádek a kamarádů, s pomocí maminky. Nic takového se nestalo. Ve finále mi nejvíce pomohl člověk, který mě vyslechl, nesoudil, neradil, ale pomohl mi najít sebe a můj směr.

Jak se v tom cítíš? Jak se cítí tvoje tělo? Nebojíš se o své zdraví? Já se cítila hrozně! Bála se o sebe, ale nepřipouštěla si to! Mě se přeci nic nemůže stát. Jsem zdravá! Svou frustraci z mé životní situace jsem občas zapíjela sklenkou alkoholu, po které se mé úzkosti ještě zhoršili a vytvořila si reflux jícnu, zánět žaludku, panické ataky, zatuhlost celého těla, částečné ohluchnutí na levé ucho. Pocity prázdnoty jsem zajídala sladkým. Naše manželská krize vyvrcholila nevěrou. Proč? Neměla jsem kolem sebe lidi, kteří by mě nastavili zrcadlo. Byla jsem úplně odpojená od sebe a svých životních hodnot. Dělala přesně to, co dělají všichni, to co mi radili všichni kolem mě, ikdyž jsem s tím vnitřně nesouhlasila, bojovala s tím a trápila se! Stálo mi to deset let života a mé zdraví. Dnes už vím, že to tak být nemusí. Je důležité poznat sám sebe a pracovat na sobě.

I to jsem dělala. Problémy s dluhy mého bratra jsem se snažila vytěsnit. Celá naše rodina dělala, že je nevidí. Na venek vše bylo v pořádku. Před okolím se o těchto věcech přeci nemluví. Vždyť o co jde! Nějak se to vyřešilo, tak co. Jak nás těch deset let vnitřního stresu a napětí všechny poznamenalo víme jen mi. Špatná komunikace, lži a polopravdy, strach a nevědomost narušila vztahy v rodině, stála nás všechny zdraví. Někdo musel i zemřít. Proč? Protože jsme hrnuli vše pod koberec! Protože mnoho členů v naší rodině nevyhledalo odborníka! Díky této životní zkušenosti vím, jak je důležité pracovat na sebelásce, sebehodnotě. Jak je důležité pracovat na umění vymezit se svému okolí i svým blízkým. Jak je důležité umět říkat NE!

V některých případech je to nezbytně nutné. Zklidnit díky psychosomatikům svou mysl. Před pěti lety to pro mě byla jediná cesta, kterou jsem viděla. Po bossingu a prodělaném totálním pracovním vyhoření to pro mě byla „pomyslná“ záchrana. Jak moc jsem se mýlila. Antidepresiva na sedm měsíců potlačila mou osobnost, potlačila mé problémy, ale nevyřešila je. Protože jsem ve svém životě nic nezměnila, vrátilo se mi vše po dvou letech do života zpátky. Tentokrát jsem našla alernativní cestu, cestu intenzivní práce na sobě

I to je cesta. Bohužel se díky ní utvrzujeme jen v roli oběti. Náš život se nemění. To, že si za spoustu situací ve svém životě můžeme sami je bohužel pravda. Je to díky našemu nastavení. Díky našim letitým zlozvykům, návykům a přesvědčením si určité situace a lidi do svého života přitahujeme. I já kopala kolem sebe, i já házela vinu a obviňovala své okolí. Dnes už vím, že to bylo mé nastavení, má osobní hodnota, mé návyky, které mě dovedli do stavu vyhoření a do nemoci. Nastavila jsem zrcadlo sama sobě a začala se měnit a tím se změnilo i mé okolí.