Věřte mi, že vím, jak může být frustrující, když nám
druzí nerozumí.
Ve
svém životě jsem se s tím setkala milionkrát...
Vzpomínám
si, jak jsem seděla ve svém domě, psal se rok 2019, a já se pokoušela sdělit
své rodině, že už takhle nemůžu dál. Už pár měsíců možná i let přemýšlím o rozvodu a
změně profese. Bála jsem se však udělat ten krok. Hlavou mi běhalo milion katastrofických scénářů a
myšlenek a zároveň mám zpětně pocit, že jsme to toho všeho skočila po hlavě. Zároveň jsem však věřila, že to jako "rodina" zvládneme.
Když to shrnu. Přišel
den D a my si posadili děti na gauč, abychom jim oznámili, že se s tátou rozvádíme. Během pár dní jsem dostala výpověď z jedné nejmenované firmy, což jsem tenkrát brala jako obrovskou křivdu. Dnes už to vidím jinak. Bylo to pro pro mne vysvobození. V ten stejný měsíc jsem se rozhodla vyvázat z dluhů blízké osoby a prodat rodný dům, který byl těmito dluhy zatížený. To, co jsem si přehrávala
několik let v hlavě, se najednou stalo realitou. Co následovalo si dovedete představit. Slzy, pláč, křik, zoufalství,
strach, výčitky, ponižování, hádky....
Až
o pár let později mi došlo, co se vlastně tenkrát stalo. Došlo mi, že jsme v
mnoha situacích nezvládli své emoce a zároveň v mnoha situacích ustáli obrovský
tlak, který jsme vyvíjeli jeden na druhého, i tlak z okolí.
Došlo
mi, že díky své vlastní frustraci jsme se často dostávali do role OBĚTI.
Neuměli jsme mnoho věcí říci tak, abychom si skutečně rozuměli. Volili jsem "špatná" slova, tón hlasu. Často vyčítali, kritizovali a
hodnotili. Zároveň však zpětně vidím, že jsme to jako rodina zvládli díky tomu, že jsme uzavírali dohody a nevědomky se navzájem podpořili, Co si zpětně uvědomuji je to, že jsme tenkrát tu naší situaci a vnitřní frustraci nechali
dojít až příliš daleko. Ovládal nás strach.
Ve finále jsem to však "všichni" zvládly a dostali tak příležitost postavit se na vlastní nohy.
Když budu mluvit za sebe ovlivnili mě mé vlastní myšlenkové pochody. Dnes už vím, že si v tu chvíli, kdy
jsem svou potřebu rozvodu, změny profese a vyvázání se
z dluhů vůbec nedokázali ostatní představit. Trvalo několik let smířit se s tím a přijmout toto mé rozhodnutí.
A
právě takové situace mne přivedli na CESTU ZPÁTKY K SOBĚ. Ukázaly mi, jak
moc důležitá je příprava a sebereflexe. Jak je někdy "těžké" naučit
se mluvit
s lidmi JEJICH JAZYKEM. Umět požádat o vyslechnutí a zároveň se
naučit naslouchat. Ustát si své hranice.
Co tím myslím?
Že
každý z nás jinak chápe význam samotných slov, neboť si je projektuje
dle myšlenkových schémat, návyků a přesvědčení, která jsou namíchána na základě
životních zkušeností, díky prostředí, v kterém se pohybuje a díky lidem, které
ho na jeho cestě provázení. Každý jsme jedinečný.
To
je poznatek, ke kterému jsem došla během své vlastní životní cesty a zároveň
mne k němu přivedlo studium neurovědy a celostní koučink. Ten mne na základě
sebepoznání postupně přivedl k tomu, jak jednotlivci vnímají a
interpretují svět kolem sebe. Tato "jeviště zážitků" jsou
subjektivním zobrazením reality, nikoli objektivním odrazem skutečného světa.
Pak
jde o to, že mozek člověka denně zpracovává obrovské kvanta informací. Abychom
se proto vyrovnali s tímto přetížením, automaticky filtrujeme informace
na
základě našich předchozích zkušeností a přesvědčení. To znamená, že vidíme a
slyšíme jen to, co je konzistentní s našimi interními zápisy.
Proto lidé říkají "já tě nechápu",
"tomu nerozumím", nebo se naštvou, protože vycházejí z informací,
které mají uložené ve své mysli, těle a duši.
Co když se naučíte, pomocí jednoduchých technik, jak
umět rychle číst svá myšlenková schémata a díky tomu budete lépe a jasněji
komunikovat své potřeby, přání a touhy.
Díky
tomuto poznání dokázali lépe "naslouchat" nejen sami sobě, ale
i druhým lidem? Uměli jste pracovat se skladbou vět a slov a díky
tomu jste nejen k sobě, ale
i druhým začali mluvit způsobem, kdy Vám budou
rozumět a chápat, co jim chcete říct. Vaše sdělení je zajímalo a naslouchali
Vám?
Co myslíte? Pomohlo by vám to v životě a ve vašich vztazích?
Jen si představte tu chvíli, kdy vám každé slovo,
které řeknete, přinese uznání, respekt a porozumění. Kdy vaše myšlenky a nápady jsou vítány s otevřeným
srdcem, ať už jste doma, v práci, nebo na společenské akci. Mluvíte s
partnerem, dětmi či kolegou.
Možná si to teď ještě nedovedete představit, ale věřte mi, že je to
možné. A právě to se může stát i vaší novou realitou.
Věřte
mi, že dnes jsem vděčná za to, že jsem se před lety rozhodla pro životní změnu
a vydala se na cestu sebepoznání, na cestu změny návyků a přesvědčení, která
jsem si nesla z původní rodiny. Díky své cestě jsem získala mnoho nových
informací a naučila se různé komunikační principy a dovednosti. Mnoho z nich
zavedla do svého života a tak zlepšila nejen vztah k sobě, ale i vztahy ke svým
dětem, k lidem okolo mne. Je teď pro mne mnohem jednodušší říct si o zpětnou
vazbu a přijmout ji. Dát sama sobě pozornost, péči a lásku, než se o to jako
dříve snažit a vynucovat si to různými způsoby. Jako byla například manipulace,
vztahovačnost, vzdor atd.
A co
bych řekla na závěr:
Pamatujte si: „Kvalita naší
komunikace odráží kvalitu našeho života a kvalitu našich vztahů.“
