Proč nám (ne)fungují vztahy?

Často máme naučené vzorce chování, návyky a přesvědčení, která nám úplně neslouží. Okoukali jsme je jako děti od našich rodičů, babiček, dědečků a lidí kolem nás. Uvěřili jsme, že takto vztahy fungují a takto je to správně. Bohužel, ne vše nám v životě slouží ku prospěchu. Děláme „chyby“, protože si myslíme, že takto je to v pořádku. Jinými slovy se ve vztahu chováme způsobem, který mu neprospívá. Myslíme si, že je to takto v pořádku. Myslíme si, že takhle je to OK a takto to má ve vztahu být a neuvědomujeme si, že právě tímto přesvědčením, vzorcem chování tento náš vztah ničíme. Často si myslíme, že druhým lidem zajišťujeme jejich potřeby a přitom je to úplně naopak. Často se neumíme zeptat. Často neumíme naslouchat. Bojíme se mluvit o svých pocitech, či potřebách.

Vše je založené na destrukčních vzorcích chování a na tom, čemu věříme. Je to naučená forma vnímání, jak podnět, který přijde z vnějšího světa spojíme v naší mysli s pocity v našem těle.

Příklad ze života.

Žena, která není příliš výrazná, jak by mohla. Možná není až tak odvážná a průbojná, ale život tak nějak plyne a navenek působí, že je vše v pořádku.

Hluboko uvnitř sebe však tato žena skrývá tajemství. Tajemství, které nikomu neříká nebo se bojí říct. Má v sobě vnitřní blok o tomto „zranění“ mluvit. Co jí v tom brání? Když ho někde řekla, lidé jí nevěřili nebo jí dali za vinu, že si za to může sama. Ano, v tom mají pravdu. Může si za to "sama" svým přesvědčením a návyky, které se jako dítě naučila a čemu jako dítě uvěřila. Tato žena v dětství prošla silnou formou fyzického či psychického nátlaku, někdy až zneužívání. Tato žena žije uvnitř sebe ve velké atmosféře strachu.

Jsou mezi námi i ženy, které jako malé holčičky zažily traumatický zážitek, který je velmi ovlivnil. Byly svědky častých hádek rodičů, možná i fyzického napadení a tato ženy si tento zážitek pamatuje na celý život a velmi jí to do budoucna poznamenalo. 

V mnoha případech dojde k vytěsnění tzv. zapouzdření tohoto traumatu anebo na něj tato žena nemůže zapomenout a ovlivňuje jí celý život.

Projeví se pak v reálném životě tím, že nedůvěřuje mužům. Pokud půjdeme však více do hloubky - nedůvěřuje sama sobě. Má strach se vymezit. Má strach nastavit si hranice. Má strach říct "A DOST".  V mnoha případech je úzkostná, trpí depresemi až panickými ataky. Padá do role oběti. V práci se neumí prosadit a nebo se naopak prosazuje příliš a upoutává tak na sebe pozornost. Skrývá svou ženskost, protože jí její ženskost přivedla do problémů.

Žena tak urputně po muži očekává, že jí dá jistotu. Jistotu jejího emočního domova. 

Víte, co je emoční domov? Poznáváte se v tomto příběhu? Pokud ano a neznáte odpověď, či nevíte, jak z to ven, ráda Vám pomohu a naučím Vás vidět souvislosti. Pomohu Vám dojít k uvědomění a pochopení, díky kterému teprve může dojít ke změně ve Vás a Vašem životě.